Student

Známkování na vysoké škole

Všichni tuší, že vysoká škola se od střední školy v mnohém liší. Když na ni student nastupuje, cítí se rázem jako v jiném světě a je z řady věcí zmatený. Hledá přednáškové místnosti, marně bloudí rozlehlými chodbami, snaží se zorientovat ve svém rozvrhu a těžce přemýšlí, jak si ho má sestavit. A když už je trochu v obraze, začne přemýšlet i nad tím, jak se vlastně na vysoké škole známkuje.

Vysoká škola je úplně jiná než ta střední.

Středoškoláky nikdy příliš nebavil systém známkování – kdo měl jen jedničky byl označen za šprta, trojky byly považované za neslaný nemastný průměr, čtyřky už značily hrozící průšvih, o pětkách ani nemluvě. A tak mnozí doufají, že na vysoké škole je tomu jinak – chodí tam přece dospělí lidé, studují, co chtějí, a je v jejich vlastním zájmu učit a připravovat se co nejlépe. Ale realita není rozhodně tak růžová, protože mnoho vysokoškoláků jsou bohémové, kteří školu řadí na poslední místo a užívají si života a svých nových možností a zájmů. A tak je jasné, že i na vysokých školách je nutné studenty známkovat, protože titul nelze získat bez práce a snahy. Ale systém známkování je poněkud odlišný od toho, na který studenti byli až dosud zvyklí.

Jedna až tři

Zatímco na základních, středních a podobných školách se známkuje od jedné do pěti (jednička je nejlepší, pětka nejhorší), na vysokých školách je rozpětí známek užší. Nezáleží přitom na tom, zda píšete nějaký průběžný test nebo na konci semestru skládáte písemnou či ústní zkoušku. Hodnoceni jste vždy. Můžete dostat tyto známky: 1, 2, 3. To, co dostanete, svědčí o vašich aktuálních znalostech a schopnostech, přičemž trojka naznačuje, že jste to zvládli „s odřenýma ušima“. Pokud neprospějete, zkoušející vás ohodnotí známkou 4 a zkoušku si budete muset zopakovat v některém z dalších termínů (obvykle se vypisují tři termíny). Pakliže propadnete třikrát, musíte si daný předmět celý zopakovat v některém z dalších semestrů, protože nemůžete jít na navazující kurz.

A až F

Z amerických filmů známe, že studenti nejsou hodnoceni čísly, ale písmeny. Dostávají z testů „Áčka“, „Béčka“, „Céčka“, „Déčka“ či „Éčka“. Tedy jsou hodnoceni písmeny abecedy A, B, C, D, E. To všechno znamená, že test úspěšně složili, přičemž hodnocení A značí nejlepší známku a E poslední ještě úspěšnou. Podobné hodnocení převzaly i některé české vysoké školy, zejména se jedná o soukromé subjekty.
Pokud se vám zdá, že spektrum známek v písmenech je rozmanitější než v číslech, je tomu tak – pokud byste písemné hodnocení chtěli převést na číselné známky, jedná se o tyto (půlené) hodnoty: A = 1, B = 1,5, C = 2, D = 2,5, E = 3. Ostatně, některé české vysoké školy také studenty hodnotí půlenými číselnými známkami. A když student zkoušku úspěšně nesloží? Dostane známku označenou písmenem F a musí si test zopakovat příště.

Štítky

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Close