Vydlužitel

Dlužník, věřitel, vydlužitel, půjčka, zápůjčka. Pojmů, které se vztahují k úvěrům, existuje nespočet. Vyznáte se v nich? Pokud o úvěr žádáte nebo už ho máte, měli byste o nich mít aspoň obecný přehled. Neznalost totiž neomlouvá – a znalosti vám naopak mohou ušetřit spoustu problémů a starostí.

Dalo by se říct, že až do roku 2014 bylo všechno kolem půjček srozumitelné a většina lidí chápala, kdo je kdo a jak to s úvěry je. Ovšem v roce 2014 vešel v platnost nový občanský zákoník a s pojmy hodně zamíchal, stejně jako změnil různá pravidla (nejen) u úvěrů. Takže to, co se dříve v zákonech označovalo jako půjčka, přestalo náhle existoval. Z řeči zákona zmizel také dlužník. A spousta lidí byla a stále je velmi zmatena. O co tady jde?

Slovíčkaření

Dalo by se říci, že je to jen slovíčkaření neboli změna terminologie. Když půjdete do banky nebo nebankovní společnosti a požádáte o půjčku, všichni vám budou rozumět. A to i přesto, že v zákoně už se namísto slova půjčka uvádí zápůjčka. Je to totéž, jen se už používá jiný název.
Podobné je to se slovem vydlužitel. Běžně se používají dva termíny – věřitel a dlužník. Druhý je srozumitelnější a označuje člověka, který si půjčil peníze, nyní je dluží a musí je splácet. Logicky z toho tedy plyne, že věřitel stojí na opačné straně – peníze někomu půjčil a nyní musí věřit, že mu je dlužník splatí.
A i když tyto termíny používáme dodnes, ve smlouvách a zákonech už od roku 2014 nejsou – namísto dlužníka je tam vydlužitel. Což je totéž. A namísto věřitele tam najdete zapůjčitele.

Vydlužitel

Kdo je tedy vydlužitel? Jedná se o člověka, který má nějaký dluh. Něco si půjčil, ať už šlo o peníze nebo jinou věc, přičemž si to půjčil od zapůjčitele (dříve nazývaného věřitel). Vydlužitel se v písemné smlouvě zaváže, že zapůjčený předmět nebo sumu v přesně daném časovém horizontu vrátí. Plus vydlužitel slíbí, že zapůjčiteli spolu s vrácenou sumou vrátí i úroky, na nichž se shodli. To, co stojí mezi nimi, ať už jde o peníze nebo věc, se nově nazývá zápůjčka (nebo podle starého zákoníku půjčka).

Pohledávka VS dluh

U zápůjčky můžeme hovořit také o takzvané pohledávce, stejně jako o dluhu. Na první pohled by mohlo jít o totéž a oba pojmy splývají i s pojmem zápůjčka. Pro laika se zpravidla jedná o totéž. Jak to tedy je?
Vezmeme-li si jakožto příklad peníze, které si jeden člověk půjčí od druhého (nebo například od banky), tak o těchto půjčovaných penězích hovoříme obecně jakožto o zápůjčce.
Nicméně, typ zápůjčky se liší z pohledu vydlužitele i z pohledu zapůjčitele. Pro vydlužitele, který si peníze půjčuje a bude je muset vrátit, jde o takzvaný dluh. Zapůjčitel to může vidět jinak, protože někomu půjčil své peníze, nyní je nemá a čeká na jejich navrácení, a to i se slíbenými úroky – z jeho strany je to takzvaná pohledávka.

Úvěrovaný

Aby to bylo ještě zmatenější, existuje ještě jeden novější pojem, který můžete číst v bankovních smlouvách nebo se používá v odborných kruzích. Je to „úvěrovaný“. A nejde o jiné pojmenování úvěru neboli půjčky neboli zápůjčky.
Jakožto úvěrovaný se podle nových pravidel označuje dlužník. Takže vydlužitel a úvěrovaný jsou totéž – vždy se jedná o člověka, který má nějaký dluh, tedy vzal si někde úvěr.

Obcházení terminologie

Pročítáte si své smlouvy, které máte od banky nebo nebankovní společnosti, a marně tam termíny jako vydlužitel, úvěrovaný nebo zapůjčitel hledáte? Zkrátka tam nejsou, i když by tam podle nového občanského zákoníku měly být?
Máte pravdu, měly by tam být a od roku 2014 se ve všech oficiálních dokumentech používají. Ale dají se nahradit také jiným slovem. Řada bank se pojmům jako úvěrovaný či vydlužitel vyhýbá tím, že je nahrazuje slovem „klient“. Není to nic protizákonného a zní to lépe. A všichni tomu rozumí.