Student

Švabachové písmo

Kdo se někdy učil němčinu, pro toho švabach rozhodně není neznámým pojmem. Ale o takzvaném švabachovém písmu už slyšel nejspíš každý z nás. Jde o jeden z velmi starých, dnes již nepoužívaných typů písma, který už většina z nás neovládá a ani ho neumíme přečíst.

Stará písma se používala k tisku mnoha významných knih.

Švabachovým písmem se dříve psalo hojně, a to jak na území německých zemí, tak i na našem území. I když z dnešního pohledu je pro nás téměř nečitelné a při pokusu o luštění jednotlivých nápisů nad ním strávíme spoustu času, dříve ho používali i prostí lidé, pro které naopak bylo čitelné velmi dobře. Důvodem bylo, že švabach nahradil předchozí gotické písmo, které bylo známé svými mnohými zkratkami a ligaturami (ligaturou označujeme slití svou znaků do jednoho – podobné to je v dnešním psacím písmu, kde na sebe v jednom slově všechna písmena navazují).

Původ

Toto písmo vzniklo někdy v 80. letech 15. století a jeho název je odvozen od německého města Swabach, ležícího nedaleko od Norimberku. V němčině se s ním setkáme pod pojmenováním „Swabacher“. Pokud ho chceme odborně zařadit do typů písem, tak se jedná o takzvané bastardní gotické lomené písmo. Co to znamená?
Gotické písmo je vývojovou etapou latinky (tedy našeho písma, které používáme my i většina světa dodnes), která se objevila právě v období gotiky. Lomené se nazývá proto, že oproti předcházejícím či následujícím typům písem, jako byly například karolínská minuskula či antikva, v něm byly jasně patrné značné zálomy, které z něj dělaly písmo pro čtení velmi náročné. Ale jak už jsme zmiňovali, tehdy žijícím lidem to tak těžké nepřipadalo.
Bastardním písmem se zase označuje takový typ gotického písma, který je snadnější oproti předtím používanému, protože má jednoduší texturu, do níž jsou navíc přimíchány prvky kurzívy. Bastarda se tak začala používat i při tisku knih a oblíbená byla zejména v Německu, Francii či českých zemích.

Tisk

Se švabachem, používaným v 15. a 16. století, se můžeme setkat i dnes, a to proto, že jím byla tištěna i některá knihařská díla – a mnohá dodnes považujeme za velmi významné kulturní knižní památky. Byla jím vytištěna mimo jiné Bible kralická, která vznikala mezi lety 1579 a 1594, a používal ji k tisku svých děl i Jiří Melantrich (jednalo se o jednoho z nejvýznamnějších českých nakladatelů a tiskařů, který žil v období renesance a dodnes se o něm i jeho přínosech učí v českých školách).

Zánik

I když byl švabach svého času oblíbený a hojně používaný, postupně ho vytlačilo a pak zcela nahradilo jiné písmo. Jednalo se o takzvanou frakturu. To bylo také lomené písmo, ale oproti švabachu bylo výrazně vyšší a užší. Ujalo se natolik, že se v německých zemích používalo až do konce 19. století a někde se ho užívalo dokonce až do druhé světové války (respektive v roce 1941 bylo v Německu zákonem doslova ze dne na den zakázáno kvůli tiskařským chybám a povinně nahrazeno v té době již mnohem užívanější antikvou).

Štítky

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Close