Práce

Souběh HPP a DPP u jednoho zaměstnavatele

Není zcela obvyklé, aby jeden člověk u jednoho zaměstnavatele měl uzavřenou zároveň klasickou pracovní smlouvu a k ní i dohodu o provedení práce, ale i takové případy se vyskytují. Rovnou si řekněme, že by neměly, protože to není zcela transparentní přístup a zaměstnavatel či zaměstnanec tím často obcházejí některé své zákonné povinnosti. I když někdy to možné je.

Můžete mít HPP i DPP, ale nesmíte porušovat zákon.

Nezáleží na tom, jestli někde pracujete na plný nebo částečný úvazek. Pokud jste zaměstnancem, který má všechna svá práva a za něhož zaměstnavatel odvádí všechny povinné platby státu i pojišťovnám, tak byste měli mít uzavřenou klasickou a plnohodnotnou pracovní smlouvu. Jde tedy o váš hlavní pracovní poměr (zkráceně HPP). Pokud někde pracujete jen jako brigádník, nějaká forma výpomoci a tak dále, tedy váš úvazek činí jen pár hodin týdně či měsíčně, většinou s vámi zaměstnavatel uzavře dohodu o provedení práce (neboli DPP). Nikdy byste s jedním jediným zaměstnavatelem neměli mít uzavřeny obě tyto smlouvy zároveň (případně jsou i lidé, kteří mají u jednoho podniku více dohod o provedení práce a k tomu i hlavní pracovní poměr). Často jde jen o právnickou kličku, někdy to ovšem logiku má a i zákon to umožňuje. Udělejme si v tom tedy jasno.

Odlišné náplně práce

Pokud u zaměstnavatele vykonáváte jen jeden druh práce, máte na ni jen jednu smlouvu (většinou právě HPP), ale může jít klidně i jen o dohodu o provedení práce. Pakliže po vás zaměstnavatel začne vyžadovat jinou, zcela odlišnou činnost, měl by vám k ní nabídnout i jinou smlouvu – tedy další dohodu o provedení práce. Takovýchto odlišných činností a smluv můžete mít několik, takže podle jedné jste například uklízečka, podle druhé kuchařka, podle třetí hospodářka, podle čtvrté pracovník skladu. Pokud panuje na těchto postupech shoda a nejde žádným způsobem o porušování práv zaměstnance ani zaměstnavatele, je to samozřejmě možné, a to i podle zákona.

Porušení zákona

U několika souběžných DPP či souběhu HPP a DPP tkví hlavní problém v tom, že se tím mnohdy porušuje zákon a práva či povinnosti některého z účastníků. Ve většině případů se totiž takový postup volí, aby se obešla ustanovení o práci přesčas, která by jinak pro zaměstnavatele nebyla tak výhodná, a tak se zaměstnancem raději namísto volby přesčas uzavře další DPP a vše je tak na první pohled v pořádku. Bit je na tom ale hlavně zaměstnanec, který si třeba ani neuvědomí, jak svému chlebodárci nalétl.

Práce přesčas

Při práci přesčas jde o to, že když zaměstnanec vyčerpá svou zákonem stanovenou týdenní či měsíční pracovní dobu, měl by jít domů. Jenže zaměstnavatel ho může požádat, aby v práci zůstal déle a řešil další pracovní úkoly. Pokud se na tom shodnou, jedná se o práci přesčas, která je možná, ale je také ohodnocená víc než klasická pracovní doba (příplatek se zde určuje jako minimálně čtvrtina průměrně mzdy za tutéž dobu). Přesčas také nemůžete pracovat nonstop, dnem i nocí, celý rok, protože zákon jasně určuje maximální možný počet přesčasových hodin za kalendářní rok. Pakliže je limit hodin vyčerpán, zaměstnavatel nesmí pracovníka nutit pracovat dál. Leda že s ním uzavře novou smlouvu, například DPP.

Ochuzení pracovníka

Při uzavření nové DPP namísto klasické práce přesčas tkví negativum v tom, že pracovník většinou přijde o svůj možný výdělek. Při DPP je zde ze zákona stanovena jen minimální mzda, která může být výrazně nižší než plat, který zaměstnanec jinak za svou činnost pobírá. Takže nejen že za maskovaný přesčas nedostane víc, jak by měl, ale dostane výrazně méně. A navíc je novou smlouvou často nucen pracovat po další desítky či stovky hodin nad rámec, i když klasický přesčasový limit už vyčerpal. A nemůže s tím nic dělat – pokud se tedy neobrátí na právníky, protože jde v obou těchto případech o porušování zákona.

Štítky

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Přečti si také

Close
Close