Skromnost

Spousta lidí o sobě tvrdí, že jsou skromní a že toho ke svému životu moc nepotřebují – všechno přece mají, hlavní je to zdravíčko, rodina, láska. Jenže většina z těch, kdo tohle hlásají, v reálu žije úplně jinak a rozhodně ne skromně. Nakupují, rozhazují peníze, užívají si plnými doušky života, nechtějí se nechat nikým a ničím omezovat.

Se skromností je to zvlášť v dnešní době těžké. Aspoň ve vyspělých státech světa. Pokud totiž žijete kdesi v rozvojové zemi, kde musíte tvrdě pracovat a přesto trpíte hladem, tak vyznáváte jiné hodnoty a máte jiné priority – a žijete skutečně skromně. Jenže lidé z vyspělých států mají možnost nežít skromně – a té většina naplno využívá. Netýká se to zdaleka jen milionářů, takzvané zlaté mládeže, manažerů a dalších lidí, kteří o peníze rozhodně nemají nouzi. Někdy si dost neskromně a tedy nad své poměry žijí i relativně chudí lidé – stačí, když si vezmou půjčku, a mohou si užívat života stejně jako jiní (to, jak ji splatí, řeší až později, kdy se skutečně musejí uskromnit, aby na splátky vůbec měli).

Odvěké téma

Téma skromnosti versus rozmařilosti či rozhazovačnosti či hýřivého stylu života (či jakkoliv jinak opak skromnosti nazvete), je tu asi od počátku věků. Někteří lidé se vždy měli hůř a jiní lépe, někteří si mohli dovolit luxus a jiní museli nakupovat, vařit a žít skromně, protože neměli dost peněz na obživu, natož na nějaké kratochvíle. Přepych pro ně byl vzdáleným snem a někdy po něm ani netoužili, protože jejich skromný způsob života je ušetřil i mnoha trápení, se kterými se potýkali právě lidé na opačné straně spektra.

Skromnost v úspěchu

Kromě nějčastějšího významu slova skromnost, kdy pod ním rozumíme člověka, který nerozhazuje peníze a nehoní se za luxusem a přepychem, má skromnost ještě druhý význam. Označuje člověka, který je velmi úspěšný, něčeho dosáhl, ale přesto se tím nechlubí, nezpychnul, neohrnuje nad ostatními nos. Svůj úspěch v podstatě neřeší a tváří se, jako by nebyl – žije jako všichni ostatní. To, že má díky svému úspěchu na kontě miliony, ho nezajímá – jí, obléká se, cestuje a žije jako 90 procent ostatních lidí na světě. Skromně, střídmě, bez okázalostí a možná až trochu moc stroze.

Uvědomělá skromnost

Existuje určitý životní styl, který se nazývá uvědomělá skromnost. Ten vznikl možná trochu natruc konzumerismu a hýřivému stylu života plného nakupování, utrácení a hromadění zboží a majetku. Spousta lidí se od toho naprosto odklonila a rozhodli se žít zcela opačně – skromně. I když jim nechybí peníze a mohli by je utrácet a žít přepychově, tak nechtějí. Jejich cílem je zbytečně nenakupovat to, co nepotřebují. Nehromadit majetky, nechovat se na veřejnosti okázale, nechlubit se úspěchy. Nemají tu potřebu a možná jim takové neskromné chování i vadí, nemají ho v povaze. Ale neznamená to, že se z nich stanou mniši a budou žít někde v jeskyni. Žijí úplně normálně, nijak netrpí, jen se nenechávají strhávat proudem konzumentů života.

Skromnost v Bibli

Jelikož je skromnost odvěkým tématem a vždy se setkávali skromní a neskromní lidé, kteří se nikdy nemohli shodnout, co je lepší, tak se skromností a jejím opakem zabývali nejen přední filosofové, sociologové a další odborníci, ale samozřejmě se řeší i ve světových náboženstvích. A jak asi sami tušíte, je v nich skromnost velebena, zatímco přepych je odsuzován jako hříšný a nezdravý.
V Bibli se mimo jiné píše: „Buď skromný, když chodíš se svým Bohem“ či „Dělej své práce v skromnosti, a budeš milován bohumilými“. I Korán nabádá ke skromnosti, slušnosti a cudnosti, a to zejména ženy. A takový buddhismus je na skromnosti a pokoře de facto postavený.