Prosba nebo prozba

Problematika psaní s/z je hodně složitá. Jiná pravidla platí, pokud máme zapsat s/z na začátku slova. A jinak to může být, pokud se toto písmeno vyskytne uprostřed slova a my zkrátka nevíme, jestli psát S nebo Z. Takovým typickým příkladem je slovo prosba nebo prozba.

V češtině tkví zásadní problém v tom, že písmena s/z často vyslovujeme jinak, než jak je zapisujeme. Píšeme S, vyslovujeme jako Z. A naopak. A nebo existují starší tvary, takzvané archaismy, kdy byla pravidla pro psaní s/z jiná než dnes. Takže správně určit, jestli je správný zápis slova se S nebo se Z, není leckdy jednoduché. Občas i profesionální korektoři pochybují a musejí hledat v různých slovnících, jak se co píše. Takže příklad prosba nebo prozba je docela trefný.

Jen prosba

Právě prosba nebo prozba je typickým příkladem, kdy píšeme S a vyslovujeme Z. Můžete se sice snažit vyslovovat slovo prosba se S, ale většina lidí ho vysloví tak, že jasně slyšíme naopak Z. Což je naprosto správně a má to tak být.
Je ale potřeba zapamatovat si, že jediný správný tvar pro psaní tohoto slova je s písmenem S – tedy prosba. Slovo prozba neexistuje a je gramaticky zcela špatně.

Odvození zápisu

Jak tedy poznat, zda se píše prosba nebo prozba, když slovo vyslovujeme s jasně zaznívajícím písmenem Z? Pomoci nám může takzvané odvozování. Musíte popřemýšlet nad dalšími tvary slova se stejným kořenem, tedy s částí „pros“. A když si pár z nich v duchu řeknete, nahlas vyslovíte nebo si je napíšete, jasně pochopíte, proč se prosba nebo prozba vždy musí psát pouze ve tvaru se S – prosba.
Můžete si jako příklad vzít slova: prosit, prosím, poprosit, přijít s prosíkem… U všech jasně slyšíme S. A u všech je také zápis se S jediným správným.

Skloňování

Když uvažujete, jestli je správný zápis prosba nebo prosba a zvažujete třeba možnosti u jiného slova, tak leckdy můžete nalézt správnou odpověď, pokud dané slovo začnete skloňovat. V prvním pádu nemusí být zřejmé, jestli se píše prosba nebo prozba. Další pády ale už mohou u leckterých slov odpověď jasně ukázat. Pokud u skloňování jasně slyšíme tvary, v nichž je zřetelné S, bývá pak zápis jasný.
Bohužel, právě u problematiky prosba nebo prozba nám skloňování nepomůže. Ve všech pádech se sice píše S, ale vždy ho vyslovujeme jako Z. Což může být pro řadu lidí hodně matoucí. Posuďte sami: prosba, prosby, prosbě, prosbu, prosbo, prosbě, prosbou.

Množné číslo

Při odvozování, jestli se ve slově píše S nebo Z, někdy pomůže také to, že si slovo z jednotného čísla převedeme do množného. A pak slovo případně ještě vyskloňujeme. Leckdy to poskytne jasnou odpověď a rázem víme, jestli je správný zápis se S nebo se Z.
Ale u prosba nebo prozba opět pohoříme. Ani množné číslo a ani jeho vyskloňování nám jasnou odpověď nedá, protože vždy slyšíme vyslovované Z, ale správný je pouze zápis se S. Posuďte opět sami: prosby, proseb, prosbám, prosby, prosby, prosbách, prosbami.

S/Z

Při psaní s/z je v češtině mnohem víc záludností, než je nám libo. A i proto v tom tolik lidí chybuje. Záludné je třeba i samotné psaní předložek, kde můžeme zaváhat, jestli je správným tvarem s/se nebo z/ze. Ještě složitější je psaní předpon s/z.
Na všechny tyto chytáky ale existují jasná pravidla, která přesně určují, kdy se píše S a kdy Z. Abyste psali správně a bez chyb, je ovšem třeba naučit se tato pravidla a doslova si je „zažít“ a zautomatizovat, abyste přesně věděli, kdy a co správně zapsat.
Není to snadné – ale v době internetu není problém kdykoliv si kterékoliv slovíčko dohledat online a ujistit se, která varianta je správná a která naopak chybná.