Proč ředkvičky netvoří bulvy

Ředkvičky patří k velmi oblíbené sezónní zelenině. A nemusíte je jen kupovat – velmi snadno se dají vypěstovat doma na zahrádce či ve skleníku. Nepotřebují žádnou extra péči a chutnají skvěle. Možná vás ale napadá, proč mají zrovna takovouhle barvu, proč jsou tak pálivé nebo jestli ředkvičky netvoří bulvy. Podívejme se na ně proto podrobněji.

Pěstování ředkviček není nijak složité. Stačí jim kousek záhonku, pěstovat je můžete ve skleníku a s trochou péče třeba i na okně paneláku v truhlíku. Semínka ředkviček koupíte v každém zahradnictví, supermarketu nebo často i v květinářství. Ideální je vytvořit pro ně v hlíně řádek a do něj je po jednom sázet s menšími odstupy. Pokud je vysadíte příliš blízko, bude pak nutné takzvaně je přepíchat, tedy přesadit je o kousek dál od sebe. Pak už jim stačí jen zalévat a těšit se na chutnou úrodu.

Včasná sklizeň je nutná

Ředkvičky je potřeba sklízet včas. Pokud byste je nechali růst příliš dlouho, začnou takzvaně dřevnatět. To znamená, že jejich dužina začne prorůstat pevnými vlákny, která ji činí tvrdou a ředkvičky pak už nejsou tak křupavé ani chutné. Doba, kdy je potřeba ředkvičky sklízet, závisí na jejich druhu. Takzvané rané odrůdy můžete sklízet už za dva nebo tři týdny. Klasické ředkvičky jsou vzrostlé a připravené ke konzumaci zhruba 30 dní od výsevu.

Druhy ředkviček

Ředkvičky, jejichž oficiální název zní ředkev setá letní nebo také v latině Raphanus sativus, existují v mnoha druzích. A neliší se jen tím, zda jsou rané nebo pozdní. Laik je může nejlépe rozpoznat podle barvy jejich slupky. Ta je sice v typických případech červená, ale může být klidně růžová, fialová, žlutá nebo dokonce bílá. Shodné jsou ale v tom, že jejich dužina má bílou barvu a nad bulvou rostou svěží zelené listy (ty se nekonzumují).

Tvoří ředkvičky bulvy?

Nyní jsme narazili na onen pojem, který vás možná zajímá – bulva. Pokud pomineme oční bulvu u živočichů, tak v říši rostlin je bulva označením pro ztloustlý kořen, který se nenachází v zemi, nýbrž nad jejím povrchem. Zároveň se bulva vyznačuje tím, že přechází až ve spodní část stonku. Velmi podobná jí může být takzvaná kořenová hlíza, která je také ztloustlým kořenem, ale už nepřechází do zmiňovaného stonku. Podle toho můžeme odlišovat bulvovou zeleninu (jíž se někdy říká i bulevnina) a hlízovou. K prvnímu typu patří třeba celer, cukrová řepa nebo krmná řepa. A nebo i ředkvičky.

Takže i když si leckdo myslí, že ředkvičky nedělají bulvy, tak je tomu přesně naopak. Ředkvičky jsou typickou bulevninou. Naopak hlízovou zeleninu poznáte podle toho, že její kořeny (tedy ty části, které konzumujeme) rostou zcela pod zemí. Jejím typickým zástupcem jsou třeba brambory.

Proč ředkvičky pálí?

Mnohem zajímavější a palčivější otázkou tak spíš je, proč ředkvičky pálí. Jsou sice výborné na chuť, ale právě jejich štiplavost od nich mnoho lidí dokáže odradit. A to včetně dětí. Fascinující přitom je, že ředkvičky samy o sobě nepálí. Ale uvnitř nich se nacházejí speciální hořčičné silice, které mají právě onu štiplavou chuť. Pokud dojde k narušení dužiny, tyto látky se do ní uvolní a způsobí štiplavost. To má zabránit ničení od škůdců a jedná se o určitou formu ochrany této rostliny.

Z tohoto pohledu jsou škůdci i lidé, kteří si na ředkvičkách pochutnávají. A musíme tak chtě nechtě snést jejich typickou pálivou chuť, které se nedá zabránit. Abyste pálivost zmírnili, můžete oloupat slupku ředkviček (jinak ji ale můžete konzumovat). Doporučuje se také namočit je do vody a nechat je v ní přes noc v lednici. A pálení zcela zmizí, pokud ředkvičky přidáte do vaření, tedy uvaříte je či upečete. I v tom jsou skvělé a mohou se stát báječným ozvláštněním vašich jídel.