Práce

Příspěvek na ošatné

Je to takový zvláštní pojem a mnozí lidé možná budou váhat, co že to to „ošatné“ vlastně je. Nejde o sbírku šatů a jejich darování například bezdomovcům, jak by se třeba mohlo zdát. Jde zkrátka o to, že někteří zaměstnanci musejí nosit stejnokroj, který si navíc musejí pořizovat z vlastních peněz, a tak na něj od svého zaměstnavatele dostávají určitý finanční obnos jako příspěvek.

Stejnokroj musí mít jasně určené identifikační prvky.

Říci, kolik takový příspěvek na ošatné činí a má činit, je velmi složité. Nelze to paušalizovat, protože každý zaměstnavatel si stanovuje příspěvek jinak a záleží to hlavně na tom, co vše musejí zaměstnanci na sobě nosit, aby dodrželi firemní předpisy. Týká se to sice především státních zaměstnanců, ale ošatné využívají i mnohé soukromé firmy, které tak zaměstnanci svým oblečením reprezentují. Některý zaměstnavatel může zaměstnacům přispívat 1 000 korun ročně, některý jen 400 korun. To, kolik máte dostat, se nejčastěji dočtete v kolektivní smlouvě, kterou máte uzavřenou se svým zaměstnavatelem, případně ve své pracovní smlouvě.

Spor o ošatné

Spory ohledně ošatného se většinou nevedou jen ohledně výše částky (zaměstnanci si totiž často stěžují, že jim jejich chlebodárce přispívá málo a většinu musejí platit za svého), ale především jde o to, co je myšleno tím stejnokrojem. V první řadě by to mělo být jednoznačně uvedeno v kolektivní či jiné smlouvě daného zaměstnavatele, aby pracovník přesně věděl, co na pracovišti musí mít na sobě. Ale hovoří o tom i zákony, protože tato peněžitá dávka musí být poté zaměstnavatelem zdaněna – a někteří zaměstnavatelé i před soudy řeší, zda úbory jejich zaměstnanců jsou stejnokroji či ne a zda tedy musí příspěvky danit či ne. Takže je nutné vědět, jak takový stejnokroj musí vypadat, aby se na něj mohl vztahovat příspěvek na ošatné.

Co je stejnokroj

Někteří zaměstnavatelé považují za stejnokroj společenský oblek u mužů a u žen sukni a halenku. Jiní po pracovnících požadují bílá trička a černé kalhoty. Ale pokud jde jen o takovéto vágně stanovené požadavky, nejedná se o stejnokroj, jak o něm hovoří zákon. Stejnokroj totiž musí být takovým oblečením (či souborem jednotlivých součástí oblečení včetně bot), které pracovníci nosí výhradně na pracovišti a při výkonu zaměstnání. Musí být jasně dané, jaké má mít barvy a znaky a jaké identifikační prvky (například název zaměstnavatele, ochranná známka, natištěné kontaktní údaje), aby bylo oblečení jasně spojeno se zaměstnavatelem a reprezentovalo ho. Pokud jde o takto specifikované ošacení, je možné vztáhnout na něj příspěvek na ošatné.

Příklady stejnokrojů

Pokud váháte a stále si nejste jistí, jestli vaši zaměstnanci nosí stejnokroj či se jen řídí vaším povrchním příkazem týkajícím se oblékání za účelem dodržování nějaké firemní kultury, dáme vám pár jasných případů.
Stejnokroj nosí pracovníci a pracovnice školních jídelen, které mají jasně stanovené barvy šatů a jejich součásti (zástěry, pláště, typ bot). Nosí je zdravotní sestry v nemocnicích, pracovníci policie, hasiči či členové záchranné služby. Mají je často zaměstnanci fast foodů a dalších restauračních zařízení. Zkrátka na těchto lidech na první pohled poznáte, kde pracují – svědčí o tom jednotné barvy jejich pracovního oblečení, typické znaky, popisy. Úředník, který má za povinnost nosit do práce tmavý společenský oblek, který si sám někde koupí a nosí ho pak i na ples či svatbu, nemá stejnokroj.

Štítky

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Close