Přípony souborů

Každý soubor na počítači má svou vlastní příponu. Jedná se o část celkového názvu, která se nachází přímo před hlavním slovem sloužícím jako název samotného souboru. Najdeme ji vždy za tečkou, která je v podstatě rozdělovacím znaménkem. Tečka se musí taktéž nacházet vždy před příponou, aby byl soubor platný. Jinak je také třeba říct, že konkrétní soubory se liší typem přípony, která je dokáže do jisté míry charakterizovat. Uživatel tak zpravidla na první pohled ví, o jaký soubor se jedná a může tak předem počítat i s jeho konkrétnějším obsahem. Podívejme se tedy na přípony souborů poněkud podrobněji a určeme si, co vlastně znamenají a jak konkrétně vypadají.

Individuální délka přípony

Délka přípony konkrétního souboru může být zcela individuální, často je ale standardizovaná. Zpravidla se jedná o 1 až 4 znaky. I délka přípony se podílí na významu a celkovém obsahu daného souboru. Dnes se již přímo neudává v souborovém systému speciálně délka znaků, nicméně v minulosti byl v tomto specifický třeba systém FAT v operačním systému MS-DOS. V těch nejnovějších systémech není přípona samostatně stojící součástí názvu, nicméně považuje se za přímou součást názvu souboru. Nijak nejsou omezeny ani délky souborů a také ani množství oddělovacích znaků.

Rozpoznání systémového procesu dle přípony

Dnes existuje hned několik operačních systémů, které jsou schopny díky příponě souboru rozpoznat konkrétní proces, který má proběhnout. Jedná se o automatický rozpoznávací proces, který přesně zjistí, a jaký soubor, respektive o jakou příponu se jedná. Pomocí přímo asociovaného souboru pak operační systém vyvolá nastartování daného programu. Typické jsou zejména přípony EXE a COM, které již odedávna patří mezi klasické spouštěcí soubory. Po spuštění takto koncovkou označených souborů automaticky dochází k iniciaci určitého avizovaného procesu. Jinak je možné pochopitelně soubor s jakoukoli příponou také editovat či si jej pouze prohlížet. Provádět je možné i mnohé ostatní definované úkony.

Příklady přípon

Jak již bylo řečeno, přípony mohou mít nejrůznější charakter. Když bychom měli začít jednou z nejjednodušších, jednalo by se o příponu txt, která značí klasický textový soubor. Chceme-li dokonalejší textový soubor, vyplatí se vsadit na koncovku doc značící dokument otvíratelný v aplikaci Microsoft Word. Tady se může jednat klidně i o příponu docx. Z dalších souborů jmenujme ještě ty končící příponou xls, případně xlsx. Známé jsou i přípony pdf označující soubor, který otevřete v programu Adobe Acrobat Reader. Tyto soubory se velmi často používají v klasickém administrativním styku mezi nejrůznějšími společnostmi. K jejich editaci potřebujete speciálně placenou licenci.