Praktické

Pravdomluvnost

Pravdomluvnost je jedna z nejváženějších lidských vlastností. Nicméně, pravdomluvnost vás může přivést do mnoha nepříjemných problémů. Ne každý totiž chce slyšet pravdu a ne vždy je vhodné pravdu říkat. Takže pravdomluvnost je sice moc hezká vlastnost, ale může být i přítěží.

Slovo pravdomluvnost vzniklo spojením dvou různých slov – pravda a mluvit. A protože se lidem nejspíš nechtělo hovořit tak obšírně a říkat o někomu, že „mluví pravdu“, tak se postupně ujalo slovo „pravdomluvný“, popřípadě „pravdomluvnost“. Je to jasné označení charakterové vlastnosti člověka. Už od malička po svých dětech chceme, aby nám říkaly pravdu a nelhaly. Učíme je pravdomluvnosti. A očekáváme, že s námi bude jednat férově i naše okolí a nebude nám lhát o zásadních věcech – bude nám o nich říkat pravdu.

Otázka pravdy

V současné době, kdy je svět plný dezinformací a každý věří něčemu jinému, se o pravdě a pravdomluvnosti ale vedou nečekaně silné a emocemi nabité diskuze. Co je pravda? Jak poznáme pravdu? Můžeme pravdu vůbec najít? Nemá každý z nás svou pravdu? Je pravda potvrzený fakt nebo jen úhel pohledu určitého člověka? A záleží vůbec na tom, co je pravda?
Ještě před sto lety by si naši předci asi ťukali na čelo. Copak má smysl ptát se, co je pravda a jestli existuje? Vždyť je to přece každému jasné. Jenže pokud se dostanete do spleti sociálních sítí, různých typů dezinformačních médií a začnete poslouchat jen určitou skupinu lidí, dostanete se do pasti, ze které se jen těžko uniká – a najednou začnete o pravdě pochybovat a hledat si tu svou. Což může být dobře a podporuje to třeba i rozvoj kritického myšlení – ale pokud posloucháte podvodníky a lháře, tak to může být i velmi špatné.

Pravda zvítězí?

Prní český prezident Václav Havel se mimo jiné proslavil heslem „pravda a láska zvítězí“. Namísto, aby ho za to ostatní obdivovali a snažili se tomu dostát, což by pro jejich morální kredit bylo to nejlepší možné, tak mnozí se těmto slovům vysmívají. A faktem je, že nemůžeme očekávat, že pravda a láska vždy zvítězí. Můžeme v to věřit, můžeme v to doufat. Ale Václav Havel byl částečně filosof, a proto tuto bohulibou myšlenku šířil.

Pravdomluvnost a upřímnost

Slovo pravdomluvnost bychom snadno mohli zaměnit za slovo upřímnost. Jejich význam je de facto stejný. Když je někdo pravdomluvný, říká jen pravdu a nelže. Když je někdo upřímný, říká také pravdu a nelže. Může to být jeho vlastní pravda a to, co za pravdu považuje – nikoliv ověřená fakta. Ale svědčí to o morálce a charakteru daného člověka, který se snaží chovat k ostatním upřímně a říkat jim pravdu. To od lidí kolem sebe také očekáváme a umíme si toho cenit – ne každý je totiž dnes upřímný neboli pravdomluvný.

Není pravda jako pravda

Pravda není vědecky ověřený fakt. Měl by být, ale není. Dnes to znovuobjevujeme a jsme tím často překvapeni, ale nad otázkou pravdy a pravdomluvnosti se lidé zamýšleli už odedávna. A především filosofové, kněží a další lidé, jejichž posláním bylo především přemýšlení o světě a životě, nad tím hodně hloubali. Na odpověď, co je pravda, přišel (a i dnes přijde) každý po svém. Každý z nás si na to může odpovědět.
Co je pravdomluvnost, potažmo pravda? Tomáš Akvinský tvrdil, že „pravda je shoda skutečnosti s poznáním.“ Prótagorás zase tvrdil, že „pravda je to, co poznáváme, co poznáváním objevujeme.“ Řečtí filosofové Sókratés, Platón nebo Aristotelés se zase shodovali, že pravda je to, co je výsledkem našeho poznání. Všichni s jejich tezemi asi můžeme souhlasit, protože jsou logické a něco na tom zkrátka bude. Což ale stále neznamená, že pravda je jen jedna jediná. Měla by být – ale z toho, co už před několika tisíci lety vymysleli tito vážení filozofové plyne, že každý má svou pravdu.
Pravdomluvnost je tedy ctnost a cenná vlastnost, jíž bychom se všichni měli držet. Ale ještě je potřeba vyřešit, co je pravda a co není.


Foto: Pixabay

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Back to top button