Kmetství

Řekneme-li o někom, že je to kmet, může to v sobě mít nádech pohrdání, že už je to jakýsi přestárlý člověk nad hrobem, který se o sebe už ani sám nedokáže postarat. Kmetství je poslední fází stáří a mnoho lidí se ho ani nedožije. A i když se dnes ke kmetům často nechováme s patřičnou úctou, dříve tomu bývalo úplně jinak.

Možná už jste někde slyšeli nebo četli o tom, že v nějaké radě zasedali kmeti. Nebo že o něčem rozhodoval kmet. V minulosti šlo o označení člověka, který byl zpravidla nejstarší z celého společenství (většinou z obce nebo z rodiny) a kvůli tomu byl považován také za nejzkušenějšího a nejmoudřejšího. Pokud mladší lidé něco nevěděli nebo se na něčem nemohli shodnout, šli za kmetem, který jim měl poradit nebo je spravedlivě rozsoudit.
Kmet byl ctěným členem společenství, jeho slovo mělo silnou váhu a jen málokdo se odvážil odporovat mu nebo se proti němu otevřeně postavit. Výraz neúcty by byl potrestán celým společenstvím a dotyčný člověk by byl nejspíš zavržen.

Proměny kmetství

Říkáte-li si, že kdyby vám měl radit nebo něco rozsoudit člověk na sklonku života, tedy ve stupni pokročilého stáří, dopadlo by to asi všelijak? Staří lidé už nemají tak dokonalé rozhodovací schopnosti jako mladí, mozek už jim tolik neslouží, často mají poruchy sluchu a zraku, ztrácejí paměť. A takový kmet má být vzorem? I když má značné životní zkušenosti, mentální i fyzické síly už ho rychle opouštějí.
Jenže dříve to bylo jinak. Lidé se totiž obecně dožívali mnohem nižšího věku. Proto byl za kmeta považován třeba čtyřicetiletý člověk. Takový jedinec je v podstatě na vrcholu svých myšlenkových sil, má zkušenosti, má nadhled. A proto byli kmeti ctěni, respektováni a jejich slovo mělo větší váhu než u kohokoliv jiného. Kmet byl v podstatě vládce, ať už nad klanem, vesnicí či nad rodinou.

Věk kmetství

Jak poznat, kdy nastává věk kmetství? A kdy nastává stáří? Obecně máme za to, že jakmile člověk nastoupí do starobního důchodu, je starý. Je to senior. Jenže někteří se na svůj věk necítí a třeba ještě v devadesáti letech chodí na horské túry a mají lepší kondici než třicátníci. Někteří osmdesátiletí lidé vládnou světu a rozhodují o osudu lidstva v rámci vlád či soudních dvorů. Jsou ctěni jakožto zkušení, vzdělaní lidé s širokým rozhledem. Jenže je to u každého jinak – někdo může být skutečným sešlým starcem už v šedesáti letech, jiný je samostatný i myšlenkově zdatný ještě ve sto letech. Každý jsme jiný, a tak je těžké určit, kdy přichází stáří, kdy pozdní stáří a kdy poslední fáze, tedy kmetství.

Nejvyšší věk

Při určování věku, kdy může někdo být obecně považován za kmeta, je vhodné vycházet ze statistik. Tedy z toho, kdy lidé odchází z aktivního pracovního života na odpočinek, kdy u nich začne docházet k prvním projevům stárnutí, kdy se projevují změny na jejich fyzickém zdraví, kdy se začne horšit jejich smyslové vnímání. Tato hranice platí u každého jinak, ale odborníci se jí drží, protože pro většinu lidí to takto zkrátka platí.
Lidský život se dělí do různých etap, které začínají novorozencem a pokračují dál a dál, až dojdeme ke stáří, které začíná 60. rokem života a trvá až do 75. roku života. Pokud tento věk překlenete, dostanete se do etapy kmetství. Ta počíná oním 75. rokem života a trvá až do jeho konce. A jelikož se každý člověk dožívá jiného věku, zpravidla se uvádí jako horní hranice kmetství věk 90 let (ale můžete být klidně i stoletým kmetem, což je ovšem poměrně výjimečné).

Věkový posun

Je dost pravděpodobné, že hranice stáří a kmetství se v budoucnu bude posouvat ještě výš. Pokud se bude zvyšovat průměrný věk dožití, bude se zvyšovat i určování těchto hranic. Takže zatímco před 200 lety byli za kmety považováni padesátníci, za pár desítek let možná budou šedesátníci lidmi na vrcholu svých životních sil. A kmeti tu budou běžně chodit století.