Student

Jak se učit na státnice

Státní zkouška je velmi důležitou událostí v životě každého studenta vysoké školy. Bez nadsázky lze říct, že na jejím úspěšném složení závisí jeho budoucnost. Proto je jasné, že každý, kdo má před „státnicemi“, je z toho na nervy. Poradíme vám, jak na to, abyste uspěli.

Nejpodstatnější je nepodcenit přípravu.

Nejprve si krátce shrňme, co to vlastně ta státní zkouška (neboli státnice) je. To, že se zkouška jmenuje státní, neznamená, že má něco společného například s politikou, ale jde o to, že ji organizují různé státní či veřejné instituce, její podoba je leckdy alespoň z části vymezena v legislativě a má určitou jasně danou formu, která se nemění. Obvykle má několik částí, a jen pokud je účastník složí všechny a úspěšně, může za to obdržet určitou odměnu – nejčastěji diplom, titul a podobně. Existuje přitom nejen státní zkouška na vysoké škole, jíž se ukončuje celé studium (máme zde přitom tři typy: státní závěrečnou zkoušku, státní rigorózní zkoušku a státní doktorskou zkoušku), ale navíc jsou zde i státní jazykové zkoušky.

Jak se učit

Těžko vám zde budeme vysvětlovat, jak se učit. Jelikož státní zkouška završuje celé dosavadní mnohaleté studium, předpokládá se, že student za ta léta praxe už ví, jak se učit, jaké metody a postupy mu nejvíce vyhovují, v kterou denní či noční hodinu se naučí nejvíc a jestli k úspěšnému získávání nových znalostí potřebuje absolutní klid či mu naopak vyhovuje například ruch kavárny, v níž celé dny vysedává. Každý z nás je jiný, proto se každý z nás učíme jinak. Podstatné je, že jdeme svou vlastní cestou a vše se zvládneme naučit.

Nepodcenit přípravu

Podstatné je u státní zkoušky nepodcenit přípravu na ni. Kdo už má za sebou maturitu, ví, že se na něj nahrnula obrovská masa učiva, kterou se musel nabiflovat zpaměti. Někdo se na maturitu učí celý rok, někdo dá učení šanci jen o „svaťáku“ – a podle toho obvykle vypadají i výsledky.
U státnice je to podobné, jen je zde ještě mnohem větší masa znalostí a dovedností, o nichž se předpokládá, že je účastník zkoušky bravurně ovládá. Proto je třeba začít se učit s dostatečným předstihem, ideální je například sepsat si hned na začátku rozvrh, kdy se co chcete naučit. Neměly by v něm chybět pasáže s učením, pasáže s opakováním, vhodné je zařadit přezkoušení od někoho z rodiny či od kamaráda a nezapomínejte ani na pauzy, ať si odpočinete. Samozřejmostí pak je, že se tento rozvrh budete snažit dodržovat a ne že na něj smutně budete tři dny před zkouškou koukat a vyčítat si, proč jste ještě nezačali.

Hlavně klid

Je jasné, že nervy pracují. I ten nejklidnější jedinec je před tak význačnou zkoušku roztřesený a má pocit, že si nepamatuje vůbec nic a musí jasně pohořet. To je naprosto normální. Ale pokud jste nepodcenili přípravu a učili se poctivě, dlouhodobě a vše, co jste měli, tak nemůžete neuspět.
Dobré je jít na to od samého počátku s chladnou hlavou, zbytečně se nenervovat a říkat si, že jiní to přece taky zvládli, tak proč byste to nedali vy? Vždyť jste přece mnohem schopnější a chytřejší. Berte to prostě jako výzvu a odhodlejte se dát do toho všechno, porvat se s tím a s chladnou hlavou zvítězit.
A když prohrajete a vyhodí vás? Svět se tím nezboří, dostanete přece nový termín státní zkoušky, takže budete mít další čas navíc naučit s to, co jste zanedbali.

Štítky

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Close