Indolence

Existují pojmy, jejichž význam dokážeme okamžitě vysvětlit a pravidelně je používáme. A pak jsou tu taková slůvka, která jako by na nás vypadla z jiného vesmíru. Takovým typickým slovem, s jehož významem si poradí jen málokdo, je indolence.

Možná jste o indolenci nikdy neslyšeli. A z kořene tohoto slova lze jen těžko odvodit, co může znamenat. Ale někdo na to přece jen snadno přijde, zejména pokud se orientuje i v jiných jazycích. Slovo indolence sice používáme i v češtině a vyslovujeme ho normálně česky, ale úplně totožné slovo se vyskytuje také v angličtině (i když samozřejmě s jinou výslovností, ale psaná forma je úplně stejná). Anglické slůvko „indolence“ přitom znalí angličtináři mohou přeložit jako lenost, netečnost či nevšímavost. A právě tento význam má indolence i v češtině.

Cizí slovo

Jak plyne z výše uvedeného vysvětlení, tak slovo indolence nemůžeme považovat za původní české slovo. Jedná se o přejaté slovíčko, které necháváme v jeho původním zápisu, ale vyslovujeme ho „po česku“. Význam přitom odvozujeme z překladu původního, anglického slůvka.
Proto pokud byste po slově indolence pátrali na internetu nebo v různých slovnících, tak byste příliš úspěšní nebyli a mnoho se toho o něm nedozvíte ani díky Googlu. Ale zjistíte například, že se nalézá ve Slovníku cizích slov. A právě tam se můžete dočíst o jeho různých významech, které se v Česku používají mnohem častěji a jsou pro nás přirozenější než říkat o někom, že je indolentní, že je to indolence a tak dále.
Raději si ho přebíráme po svém a namísto něho používáme právě již zmíněné pojmy jako malátnost, netečnost, lenost, lhostejnost, nevšímavost, laxnost.

Projevy indolence

Jak se projevuje indolence či o kom můžeme tak originálně říkat, že je indolentní? Je to označení stavu (nebo jedince), kdy není projevováno dostatečné a očekávané množství aktivity. Kdy někdo či něco nereaguje na své okolí, nevšímá si ho, často ho doslova ignoruje. Jde si dál svým zpomaleným tempem a nijak ho nevzrušuje, že svět okolo něj doslova letí raketovou rychlostí vpřed.
Představte si třeba lenochoda. To je typický zástupce pro chování, které můžeme označit jako indolence. Nikam nespěchá, přespříliš se nenamáhá, nevyvíjí příliš zjevnou tělesnou ani psychickou aktivitu. Je netečný, nevšímavý, líný.

Odborný termín

Se slůvkem indolence se v běžném životě a v Česku asi příliš často nesetkáte. Ale to ještě neznamená, že by ho určitá skupina lidí nemohla docela běžně používat. Míníme tím odborníky, kteří se se stavem typickým právě pro indolenci setkávají velmi často. A nejde jen o anglisty a ty, kteří ve svém pracovním či osobním životě často používají právě angličtinu.
Míníme odborníky, zejména lékaře a specialisty, kteří se setkávají s pacienty, kteří jsou kvůli svému fyzickému či psychickému stavu neteční, nevšímaví, lhostejní, projevují jen minimální aktivitu a na vnější podněty reagují velmi zpomaleně nebo skoro vůbec. Pro ně je pojem indolence zcela typický a věřte, že většina lékařů ho bude znát, protože se s ním ve své práci často setkávají.

Indolentní nemoci

A když už jsme u lékařů, podívejme se na indolenci v medicíně podrobněji. Pojem „indolentní“ je totiž pro lékaře i mediky zcela běžný a úplně normálně tak označují některé druhy či skupiny nemocí, které pacienty neohrožují na životě a příliš rychle nepostupují.
Například se v lékařském prostředí používá označení „indolentní lymfom“, což označuje celou skupinu nemocí, které mají jeden hlavní společný faktor, a to ten, že jsou jakýmsi způsobem netečné, postupují lenivě vpřed, neohrožují na životě, ale přesto je nutné je léčit a jsou pro pacienty obtížné. Spadá sem třeba chronická lymfatická leukemie nebo lymfoplazmocytární lymfom.