Student

Hůlkové písmo

Všichni, kdo za sebou mají povinnou školní docházku, umějí psát. Někdo gramaticky správně, jiný s chybami, někdo rukou píše už jen sporadicky a dává přednost počítačům a mobilním telefonům, jiný zase nedá dopustit na ručně psané poznámky. Málokdo z nás se ale zamýšlí nad tím, jakým typem písma kde píšeme.

Hůlková písmena tvoří základní znaky abecedy.

Písmo se dá dělit podle různých kritérií a v tomto textu se nemůžeme detailně věnovat všem. Přesto se na základní dělení krátce podívejme – pomůže to k lepšímu pochopení následující problematiky.
My, Evropané (stejně jako Američané a další národy) píšeme takzvanou latinkou, tedy latinskou abecedou. Jde o nejpoužívanější světové písmo, které vzniklo již v 7. století před naším letopočtem. Jeho specifikem je, že ho lze dělit na jednotlivé hlásky neboli písmena. Pokud píšeme, tak to můžeme dělat buď písmem psacím (to se vyznačuje tím, že jednotlivá písmena v rámci každého slova jsou vždy propojena), nebo tiskacím (zde se písmena nespojují, jen stojí vedle sebe). U obou typů pak můžeme používat buď malá písmena, nebo velká (ta se u tiskacího písma nazývají hůlková).

Velké tiskací písmo

Hůlková písmena se začínají učit už malé děti navštěvující ještě předškolní zařízení. Jsou pro ně jednoduchá a dají se pro lepší pochopení připodobnit k různým obrázkům či předmětům, jež si dítě dokáže snadno představit (O jako rybník, A jako stříška a podobně). Tato písmena se nijak nespojují a nemění a jsou relativně snadná pro naučení a použití. Malé tiskací písmo je přitom ve většině případů zcela odlišné od svých velkých tiskacích protějšků (a i když nám, kteří rozdíl známe a máme naučený zpaměti, to tak nepřijde, právě pro děti je to obtížnější, a proto malá písmena zprvu nepoužívají a učí se je až časem).

Majuskule

Velkým tiskacím písmenům se odborně říká „majuskule“, případně verzálky. (Opakem jsou malá písmena, tedy minuskule). V latince tahle písmena známe už od 3. století před naším letopočtem. Můžeme jimi psát celé texty, ale pokud se chceme držet spisovného jazyk, tak je nutné řídit se jeho pravidly – tedy že velká písmena se píší na začátku věty, jako první písmena vlastních jmen, názvů a tak dále. To je ostatně již učivem na základních školách, ale ani mnoho dospělých se ve správném psaní velkých písmen neorientuje (a je zde jedno, zda k psaní používáme písmo psací nebo tiskací, pravidla pravopisu jsou zde nelítostná).
Obecně lze připomenout, že majuskule využíváme na začátku každé věty, u jmen křestních, příjmení a celkově u vlastních jmen (tedy názvy budov, obcí, řek, hor a tak dále). Dále se využívají při psaní zkratek a jako počáteční písmena názvů různých děl, časopisů a dalších médií.
Pokud píšeme na počítači a chceme přepnout z režimu malých tiskacích písmen na velká tiskací, stačí stisknout klávesu „Caps Lock“ a další text se automaticky píše hůlkovým písmem (opačný postup je totožný).

Štítky

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Přečti si také

Close
Close