Hranice honiteb

Termín honitba je poměrně známý, a to zejména v oblasti myslivosti. Veřejnost jej samozřejmě také zná, nicméně příliš se obyčejnému člověku hodit nebude. I tak ale není od věci o honitbě znát některé základní informace. Třeba i vám se budou někdy hodit. My se v následujících řádcích soustředíme na samotný pojem honitba a také na to, kde prochází její hranice a co je pro ně charakteristické. Budete tak přesně informováni o tom, jak to v oblasti honiteb vlastně chodí, které aspekty jsou důležité a jaké naopak nikoliv.

Co je honitba

Na otázku, co je honitba, by bylo možné odpovědět poměrně jednoduše. Jedná se v podstatě o pozemek, který vyhovuje možnosti vykonávání práva myslivosti. Jinými slovy, na konkrétní honitbě mohou myslivci lovit. Jedna honitba může obsahovat klidně i několik katastrálních území, tedy pozemků. Na všech může být povoleno právo myslivosti. U některých pozemků však povolenou lovení zvěře být nemusí, a tak jsou považovány za nehonební. Pravidla jsou v tomto ohledu velmi přesně stanovená a je třeba se jimi řídit. Pokud tak daný myslivec neučiní, může být pokutován, a to nemalými částkami.

Způsoby vlastnictví honiteb

Poměrně specifické jsou i způsoby vlastnictví konkrétních honiteb. Podle způsoby vlastnictví jsou rozděleny na vlastní a společenstevní. Vlastní se přikládají konkrétní osobě a společenstevní konkrétnímu společenstvu myslivců. Rozdělení se poprvé objevilo po roce 1 848. Právě tehdy vydal císař František Josef I. Jednalo se o Říšský patent o myslivosti č. 154. Právě tento patent poprvé spojil právo myslivosti s vlastnictvím pozemků. Speciální postavení mají v současné době obory a bažantnice, které se mohou brát jako samostatná zařízení.

Vlastní honitba

Jako vlastní honitba jsou označovány pozemky, které má ve svém vlastnictví konkrétní člověk. Právě on na nich vykonává právo myslivosti. V letech 1962 až 1992 tento druh honiteb v podstatě přestal existovat. Jednalo se o následek zákona o myslivosti č. 23/1962. Právo myslivosti bylo na krátkou dobu odloučeno od vlastnictví pozemků. Stalos e tedy výsadní doménou jen organizací, mezi které patřily státní statky, JZD a státem vlastněné lesy.

Společenstevní honitba

Tento typ honitby je představován pozemky několika různých vlastníků, kteří se dohodli na tom, že vznikne honitba, které bude pojímat tyto pozemky. Vše se samozřejmě bude řídit zákonem o myslivosti. Honebnímu společenstvu je pak honitba jako taková přiznána úřady.

Kudy vedou hranice honitby

Hranice honitby mohou vést nejrůznějšími místy. Klasiku představují standardní půdní hranice, které mohou a nemusejí být značeny. V katastru jsou ovšem přesně dány. Jinak ale může hranice klidně procházet o vodní plochou. Pokud se nachází v dané honitbě velký rybník, jezero, anebo jiná vodní plocha, mohou být součástí daného katastru.