Peníze

Grešle

„Nestojí ani za zlámanou grešli.“ „Je to držgrešle.“ Také tato rčení znáte a rádi je používáte? Jejich význam je nám celkem známý. Ale pokud se na ně zaměříme detailně, možná zjistíte, že jim tak úplně nerozumíte. Proč se mince nazývaná grešle používá v tomto kontextu? A čím byla ve své době zajímavá?

Grešle, trojníček… znáte staré mince?

Grešle nebyla původně česká mince, nýbrž byla německá. Možná ji proto znáte i pod originálním názvem Groschel a leckdo jí také přezdíval grešlíček. Byla to poměrně malá stříbrná mince, která se začala razit v roce 1559. Poslední grešle se razily v roce 1782. Takže mezi lidmi se grešle používaly po velmi dlouhou dobu, po mnoho generací a ve velmi hojném počtu.

Stříbrná grešle

Jak už jsme uvedli, původní grešle byla stříbrná mince. Z čehož plyne, že měla jistou hodnotu a nešlo o peníz, který byste jen tak někde pohodili. Tyto německé grešle se staly tak populární, že se dostaly i do Čech a začaly se tu razit v české úpravě. To se stalo v roce 1624, kdy grešle na našem území „zavedl“ císař Ferdinand II. Česká verze měla v průměru 16,4 milimetru a vážila 0,73 gramu. Na této verzi bylo z rubové strany vyraženo takzvané říšské jablko a u něj byla číslice 3.

Trojníček

Říká vám něco název „trojníček“, ale nejste si jisti, o co přesně šlo? Také to byla stará mince a často se o takzvaném trojníčku zpívá v lidových písních a mluví o něm postavy z pohádek. Fascinující je, že tento trojníček není nic jiného než grešle. A to nejen proto, že na již zmíněné grešli ražené na českém území byla číslice tři, ale zejména proto, že pokud se přepočítávaly hodnoty mincí, tak jedna grešle měla hodnotu jako třetina krejcaru. A protože krejcar byl hojně užívaným platidlem, tak tato třetinka neboli trojníček byla mezi lidmi neméně oblíbená.

Měděná grešle

Jak šel čas, grešle mezi platidly zůstávala, ale výrazně se změnila její podoba. A hlavně materiál. Namísto původních stříbrných grešlí se v roce 1759 začala razit měděná grešle. Stalo se to na popud české a uherské královny Marie Terezie, která těmto grešlím předurčila průměr 17,5 milimetru a měly váhu 1,67 gramu.
Ale lidem se s nimi platilo hůř než s předchozími. A tak došlo už v roce 1760 ke změně, kdy měla grešle už 23,2 milimetru a 8,25 gramů. Nejen, že se mince snadněji razily, ale i pro lidi bylo lepší hledat po kapsách větší peníz než ten maličký. V této verzi se grešle razily až do roku 1768.

Josef II.

Další změna při ražbě grešlí přišla za vlády Josefa II. Tento panovník grešle nadále podporoval a za jeho vlády se dál razily. Vypadaly ale zase trochu jinak. Zachovaly si měděný materiál a i předchozí zvětšenou podobu, ale „ztěžkly“. Grešle Josefa II. vážily už okolo 35 až 36 gramů. A platilo, že hodnota mince byla v průběhu času stále nižší. Šlo o jedno z hodnotově nejmenších platidel.

Zlámaná grešle

Stříbrnou minci nebylo možné jednoduše zlomit, ale u měděné to nebyl až takový problém. Takže se často stávalo, že se grešle zlomily. Kvůli tomu neztratily hodnotu zcela, ale tato zlomená grešle měla hodnotu adekvátně sníženou. Od toho už byl jen krok k dodnes známému rčení „Nestojí ani za zlámanou grešli“. To se často říká o někom nebo o něčem, co pro nás nemá téměř žádnou hodnotu. Podobně jako grešle ztrácela hodnotu pro běžné lidi v době, kdy ještě byla v oběhu.
Takže v roce 1782 se s ražbou grešlí přestalo zcela. Ty poslední přitom už vznikaly ve Vídni, nikoliv Praze jako jejich předchůdkyně.

Zajímavost

Existuje ještě jedna zajímavost, která se týká grešle. Na mincích, které byly raženy za Josefa II., byly umístěny znaky všech tří tehdejších zemí Koruny České. Žádná jiná mince, která následovala, už na sobě všechny tři nenesla.


Foto: Pixabay

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Přečti si také
Close
Back to top button