Student

Dítě nechce jíst ve školce

S dětmi to není lehké. Každá matka o tom ví své. A i když si naivně myslí, že problémy, které s malým dítětem řeší doma, se ve školce urovnají a vyřeší vlivem učitelek a kolektivu dětí, leckdy to tak není. A tak se nezřídka stává, že třeba dítě, které doma normálně všechno jí, začne v předškolním zařízení stávkovat a jíst odmítá – cokoliv. Učitelky jsou zoufalé, rodiče ještě víc. Co s tím?

Některé předškolní děti jedí bezvadně, jiným to tolik nejde.

Nevýhodou takto malých dětí je, že se s nimi ještě nemůžete tak snadno domluvit. Pokud s jídlem začne stávkovat školák, můžete si s ním pohovořit, probrat jeho výhrady a zjistit, co ho trápí nebo co mu vadí. Tříleté dítě rodičům často není schopné říct, proč nechce ve školce jíst. Možná ani ono samo neví, proč nejí – prostě odmítá spolupracovat. A pak je řada na dospělých, aby problém vyřešili, protože za stravu ve školce rodiče nejen platí nemalé peníze, ale dítě ke svému správnému vývoji a růstu potřebuje plnohodnotnou a pravidelnou stravu.

Prvopočáteční problémy

Velmi často se stává, že dítě nechce jíst ve školce, když do ní poprvé nastoupí. Je to pro něj velká změna a i jídlo a stravovací návyky mohou být jiné, než na jaké je zvyklé. Ledacos mu třeba nechutná, některá jídla ani nezná. A možná ještě stále smutní po mamince, takže se mu do jídla nechce a je to třeba i určitá forma vzdoru (něco na způsob – dokud si pro mě maminka nepřijde, nebudu jíst). Pokud se to děje zpočátku po nástupu do školky, tak se vše v drtivé většině případů do několika dní srovná. Pro učitelky to není nic nového a takové dítě není první ani poslední, které odmítá ze stesku či vzdoru jíst. Zkušená učitelka mu dokáže domluvit, promluví si s ním i rodiče a dítě brzy pochopí, že hladovka je zbytečná a že školková strava může být dobrá a může si ji zamilovat. Takže to chce hlavně trpělivost a snahu ukázat dítěti, že jíst je správné a rodiče ho mají stále rádi, i když už musí chodit do školky.

Období vzdoru

Psychologové říkají, že předškolní děti procházejí jakýmsi prvním obdobím vzdoru, takovou předzvěstí puberty. I jindy vzorové a poslušné dítě najednou začne odmlouvat, být drzé, urážet se, odmítat jindy chtěné věci. Takže třeba znenáhla přestane chtít jíst ve školce. Prostě se rozhodne, že z nějakého důvodu raději než sníst svačinu umře hlady. V tom případě je tu na prvním místě učitelka, aby se ho ptala, proč nejí, proč nesvačí jako spolužáci, co ho trápí. Své poznatky pak může přetlumočit rodičům, kteří si také s dítětem musí promluvit a zjistit, proč náhle nechce jíst. Pokud žádný rozumný důvod není a jde právě jen o vzdor, musí nastoupit autorita rodičů, kteří dítěti musejí důrazně vysvětlit, že jíst se musí, stejně jako poslouchat.

Nenutit nikoho k jídlu

Dítě ve školce možná nejí, protože na tamní jídla není zvyklé a nijak ho nelákají. Ale jíst by mělo, aspoň něco, protože celý půlden nemůže být o hladu. Pokud nechce celou svačinu nebo oběd, měla by ho učitelka zlákat aspoň ke snědení některé části, případně nabídnout alternativu. Pokud třeba dítě odmítá pomazánky, může mu nabídnou jen suché pečivo. Pokud nechce jíst obědy, třeba v porci najde aspoň něco, co mu zachutná a co sní. Lepší něco než nic.
Postupně se dítě i díky vlivu spolužáků, kteří jedí všechno, naučí spolupracovat. Právě vliv ostatních dětí je značný a všechny se určitě budou divit, proč jedno z nich nechce jíst a jaké k tomu má důvody, což i samotnému nejedlíkovi nejspíš bude nepříjemné a postupně se přizpůsobí svým kamarádům. A pokud ne, pořád je tu ještě možnost požádat o pomoc a radu psychologa, který třeba přijde na to, jak na dané dítě nejlépe jít, aby začalo jíst. Důležité je zejména nenutit ho do ničeho a také se nesnažit doma ho dokrmovat, protože půl dne hladovělo. Vše se jistě časem vyřeší.


Foto: Pixabay

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Back to top button