Asketismus

Mnoho asketů, tedy lidí vyznávajících asketický životní styl, asi ve svém okolí nemáte. Nejspíš neznáte nikoho a nad tímto pojmem trochu tápete. A není se čemu divit. Současná společnost je konzumní a zaměřená na spotřebu – a asketismus je pravým opakem tohoto chování.

Asketismus je druh chování a smýšlení, které praktikují lidé nazývající se asketové. Nezáleží až tak na tom, k jakému náboženství se hlásí či jestli k tomuto životnímu postoji došli úplně jinou cestou a kvůli jiným rozhodnutím. Rozhodli se zkrátka, že se vzdají všech světských zájmů a budou žít ve skromnosti, zcela disciplinovaně a budou oddáni jen své víře. A také se samozřejmě snaží svou duchovní víru upevňovat, zlepšovat se ve své disciplinovanosti a chtějí se stát doslova vzorem všech asketů – být těmi nejasketičtějšími na světě. Což s sebou ovšem často nese i takové podivné prvky chování, které současní lidé dost dobře nechápou a nevěřícně nad nimi kroutí hlavou jako nad výdobytky středověku – tedy tělesné umrtvování choutek, sebemrskačství, trestání sebe sama.

Lákavá myšlenka

Asketismus už je znám po mnoho tisíc let a nezáleží na tom, jak se ve které kultuře tomuto stylu života říkalo. V principu se vždy jednalo o obrácení se k duchovnu, budování a posilování své víry a duchovní stránky a celkové zavržení a odmítnutí pozemských slastí a rozkoší. Asketa je v podstatě jakýmsi mnichem či poustevníkem, někým, kdo nepotřebuje peníze, nakupování pro radost, nepotřebuje uspokojovat své tělesné potřeby či milostné choutky, nechce mít nic společného s konzumem a moderní společností. Raději se uchýlí někam mimo společnost, kde ho nikdo neruší, kde ho nic nesvádí ke hříchu, kde žije v souladu s přírodou a Bohem (či jakýmkoliv jím vyznávaným božstvem), kde se může soustředit na duchovno, meditovat, přemýšlet, nebýt nikým a ničím rušen a pokoušen či sváděn k nepravostem.

Náboženská askeze

Asketici byli známí hlavně v minulých staletích. I když často neznáme jejich jména, tak je každému asi jasné, že už z principu náboženství nejvíc takových lidí najdeme v hinduismu a budhismu. Asketismu se mnozí lidé oddávali i v dobách starého Řecka a Říma a pak se asketici vyskytovali i v pozdějších dobách, kdy svět ovládlo křesťanství a doslova se očekávalo, že věřící se zbaví všech hříšných choutek a myšlenek, nebudou propadat obžerství, smilnění a dalším velkým hříchům a budou se zabývat především modlitbami, žít ve skromnosti a samozřejmě pravidelně chodit do kostela. A stejně jako v jakékoliv době, i zde se vždy našli jedinci, kteří askezi dovedli až na hranu snesitelnosti a chápání a kteří se snažili dosáhnout její myšlenky všemi silami i za cenu sebetrýznění.

Tip pro dnešní dobu

Asketou se i v dnešní době může stát de facto kdokoliv. A neznamená to, že se nutně musí přestěhovat do jeskyně, jíst lesní plody a kromě spánku jen meditovat a přemýšlet o náboženství. Asketismus může mít i modernější podobu a možná ani nikdo nepozná, že ho praktikujete a jste mu zcela oddáni.
Asketismus se u člověka může projevovat jeho životními postoji, názory a chováním. Takový asketa tedy obvykle nekouří, nepije alkohol, nechodí do restaurací a zbytečně neutrácí. Nekupuje si věci či potraviny, protože chce nebo na ně má chuť, ale kupuje jen to, co potřebuje k životu. Nehromadí majetek ani peníze a stačí mu, že si vydělá na své skromné živobytí. Nadbytečné peníze například může darovat potřebným. Asketa obvykle má nějakou jasnou a nezpochybnitelnou (náboženskou) víru, často se oddává meditacím či modlitbám, straní se lidí a rád je o samotě. Často drží půst a dodržuje i různá náboženská či duchovní pravidla. Ta se liší podle toho, jaké náboženství vyznává, přičemž asketismus v různých formách existuje ve všech hlavních světových náboženstvích dodnes.