Už samotné spojení „dělená směna“ nám napovídá, že se jedná o případ, kdy je práce rozdělena. V legislativě ovšem přesné vymezení tohoto slovního spojení nenajdeme. Zákoník práce dříve obsahoval ustanovení o tom, že směny může zaměstnavatel rozdělit na dvě i více částí.

Co je dělená směna?

Aktuálně platný zákoník již s tímto ustanovením nepracuje. Laicky řečeno platí, že co není zakázáno, je dovoleno, a dělení směn zakázáno není. Je tak tedy na zaměstnavateli, jak podmínky dělení směn upraví. Nicméně by vždy měly být tyto podmínky uvedeny v interních předpisech nebo v kolektivní smlouvě. Toto se vztahuje na zaměstnavatele ze soukromé sféry. V jiných případech se zaměstnavatel řídí zákoníkem práce a ustanovením paragrafu 130, který ošetřuje navýšení odměny za dělenou směnu.

Příplatek za rozdělenou směnu

Tzv. příplatek za rozdělenou směnu je ošetřen v paragrafu 130 Zákoníku práce (zákon č. 262/2006 Sb.). Dle tohoto paragrafu vzniká zaměstnanci, který pracuje ve směnách rozdělených na dvě nebo více částí, nárok na příplatek ve výši 30 % průměrného hodinového výdělku za každou takto rozdělenou směnu.

Paragraf dále definuje, že, aby byla splněna podmínka dělené směny, pak přerušení práce nebo jejich souhrn musí činit alespoň dvě hodiny.

Ovšem pozor, výše popsané se vztahuje pouze na zaměstnance zaměstnavatelů z tzv. rozpočtové a příspěvkové sféry. Ti jsou definováni v paragrafu 109, ve třetím odstavci. Konkrétně tedy jde tyto o zaměstnavatele:

  • stát
  • územní samosprávný celek,
  • státní fond,
  • příspěvková organizace, jejíž náklady na platy a odměny za pracovní pohotovost jsou plně zabezpečovány z příspěvku na provoz poskytovaného z rozpočtu zřizovatele nebo z úhrad podle zvláštních právních předpisů,
  • školská právnická osoba zřízená Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy, krajem, obcí nebo dobrovolným svazkem obcí podle školského zákona, nebo
  • regionální rada regionu soudržnosti

Pokud pracujete v soukromé sféře, pak se Váš zaměstnavatel může ustanovením nechat inspirovat, ale řídit se jím nemusí. Jak již bylo zmíněno výše, rozhodující je ošetření rozdělení směn v rámci interních předpisů, především v rámci vnitřních mzdových předpisů.

Zaměstnavatelé soukromníci jsou zákoníkem práce limitování pouze minimální mezí, pod kterou v rámci mzdového předpisu nemohou klesnout. Minimální mezí se rozumí minimální mzda, minimální mzdové tarify a příplatky za práci přesčas, za práci ve svátek, za práci v noci, za práci ve ztíženém pracovním prostředí či za práci v sobotu a v neděli. Odměna za dělenou směnu v podobě příplatku tak skutečně musí být mezi zaměstnancem a zaměstnavatel ošetřena smluvně nebo musí být vydefinována v interních předpisech, kterým zaměstnanec podléhá.