Se slovem „populismus“ jsme se již někdy setkali. Frekvence jeho používání sílí především v období voleb, kdy slýcháme, že se ten či onen politik, či politická strana chovají populisticky. Co se však za tímto slovem skrývá a jaký je jeho skutečný význam?

Co je populismus?

Populismus vychází z latinského slova „populus“, které v překladu znamená „lid“. Definovat bychom jej mohli jako politické hnutí, jež staví na zájmech, kulturních zvyklostech a sklonech lidu, tedy obyčejných lidí. Lid je staven do protikladu k elitám, tedy skupině privilegovaných. Základními nástroji populistických hnutí jsou masové demonstrace, referenda a jiné formy veřejné vůle, resp. vůle většiny. Nicméně je potřeba si uvědomit, že tyto nástroje sice umožňují projevit vůli lidu, ale současně přenáší odpovědnost za dané politické rozhodnutí právě na lid samotný.

Z pohledu teoretického vymezení populismu, lze populismus vnímat třemi různými pohledy:

Populismus jako ideologie

Chápání populismu jako plnohodnotné ideologie je spojeno především s výzkumem radikálních hnutí a společensko-ekonomických doktrín obhajujících zájmy rolníků a malých farmářů ve Spojených státech a Rusku na konci 19. stol. Z toho důvodu je tento pohled pro výzkum moderních populistických stran a hnutí spíše okrajový.

Populismus jako thin-centered ideologie

Na rozdíl od plnohodnotné ideologie nenabízí komplexní vizi společnosti, ale soustředí se pouze na některé aspekty společenského života, jako je struktura politické moci a podoba politických procesů.

Populismus jako nástroj komunikace

Díváme-li se na populismus jako na nástroj komunikace, pak se nejedná o žádné přesvědčení, ale pouze politickou praxi, tedy jak se politici na veřejnosti prezentují.

Problémy populismu

Jedním z aktuálních problémů populismu je otázka vztahu populismu a moderních médií.

Zatímco v tradičním pojetí je veřejnost jakožto občanská společnost chápána jako miska vah vyvažující politickou moc, moderní pohled je postaven na přesvědčení, že lid je politicky stejně tak moudrý jako politici sami.

V západních demokraciích jsme tak svědky úpadku politického vedení. To je nahrazováno vůlí lidu, která je prezentována nejen populisty, ale také samotnými médii.

Média denně přináší zprávy o aktuálním dění v politice. Nicméně se věnují pouze některým tématům, jiná opomíjejí. Tím v podstatě politiku formují, protože politici na komunikovaná témata musí reagovat. To by bylo v pořádku. Problém je ovšem v tom, kdo za danými médii stojí, a tedy ovlivňuje výběr témat.